O mně

O focení jsem se začala zajímat kolem roku 2012. Tenkrát jsem si koupila malý digitální kompakt. Fotila jsem hlavně rodinné akce a našeho psa. Když se podívám zpět, byly to obyčejné cvaky bez rozmyslu, nad kterými teď občas s úsměvem kroutím hlavou :D Ale bavilo mě experimentovat s pro mě novými funkcemi a možnostmi. A chtěla jsem mít hezčí fotky. Takže jsem začala s intenzivním samostudiem. Koupila jsem si knížku Mistrovství práce s DSLR, kterou napsal Roman Pihan. Je to podle mě snad nejlepší kniha, kterou si začátečník se zájmem o teorii fotografie může pořídit. Kromě toho jsem se stala pravidelným čtenářem časopisu Digitální foto.

A protože mi kompakt na moje pokusy už nestačil, začala jsem šetřit na zrcadlovku. Tu jsem si o nějaký ten pátek (o hodně moc pátků) později koupila a od té doby se pořád dál učím, zkouším nové věci, učím se pravidla, abych je pak mohla porušovat, ale strašně mě to baví.

A kde se najednou vzala moje záliba ve focení? Jako malá jsem hodně kreslila. Později jsem toho z nějakého důvodu nechala. Jenže čím jsem byla starší, tím víc mi nějaká ta kreativní práce chyběla. A focení mi tuhle mezeru v životě dokonale vyplnilo.

Nerada se omezuji na jeden žánr a v zásadě fotím cokoli, co se mi zrovna v danou chvíli líbí. Jsem pořád ještě na začátku, zvědavá a chci prostě zkusit co nejvíc témat. Ale doufám, že si časem najdu to svoje. Nebo možná jsem ho už mezi tím vším i našla. Nejradši a nejvíc totiž fotím psy a větší či menší detaily v přírodě.

 

 

O psech

IMG_3194_web.jpg

Psi byli téměř vždycky součástí mého života. Když jsem pak vzala do ruky fotoaparát, je celkem jasné, jak to dopadlo.

Na psech mě baví jejich bezprostřednost a upřímná radost ze života. Nedělají si hlavu z minulosti, nebojí se budoucnosti, žijí jen přítomným okamžikem, tady a teď. A žijí život naplno. Nelžou, nic nepředstírají. To, co jim kouká z očí, je čistá pravda. A většinou taky nějaká lumpárna :-)

Doma máme dva psy, na kterých dělám všechny svoje nové pokusy. Annie (napravo) je bilý švýcarský ovčák. A doplňuje jí jezevčík Barney.

 

O krajině

Celý život bydlím na kraji města. K nejbližšímu lesu to mám jen co by kamenem dohodil. V tomhle městském lese jsem už jako malá trávila s rodiči spoustu času. A všechny prázdniny jsem zase trávila na venkově u prarodičů. Na procházky do přírody jsme chodili denně. Příroda mě vždycky přitahovala víc než město a to mě samozřejmě ovlivňuje i při focení.

Mám ráda dechberoucí výhledy z vrcholů hor, stejně tak jako skromnější místa uprostřed lesa. Baví mě sledovat, jak se krajina mění v ročních obdobích, jak světlo dokáže úplně změnit náladu krajiny. A taky mám moc ráda divoké květiny. Ty fotím asi nejčastěji. Nepatří sice úplně do krajinářské fotografie, jsou ale součástí krajiny, takže je beru jakou součást téhle velké kategorie.

Krajinářská fotografie mě zatím víc těší v podobě sledování práce mých oblíbených autorů, než vlastní tvorbou. Proč? Jednak proto, že úplně neovládám time-management a nedaří se mi moc dobře skloubit práci s mými koníčky. Ale hlavně se mi docela často stává, že když už jsem venku, mám s sebou i zrcadlovku, narazím na hezkou scénu, která díky proměnlivému světlu nebude trvat dlouho, mnohem raději si ji užívám vlastníma očima, než skrz hledáček. A to se pak zkušenosti a hezké snímky získávají těžko :-)

IMG_3255_web.jpg
 

O inspiraci

Ráda sleduji tvorbu ostatních fotografů. Webové stránky většiny z nich navštěvuji pravidelně a kochám se jejich obrazy. Jejich fotky mě baví, inspirují i vzdělávají.

Níže najdete odkazy na mé oblíbené fotografy.