Jaro / by Anna Zalisova

Konečně je jaro. Asi vám to po projití tohohle příspěvku dojde, ale já miluju jaro! Když se po zimě příroda probudí a všechno se začne zelenat a pak začnou kvést květiny a všechno se promění v jednu velkou barevnou zahradu.

Spousta fotografů, které znám, si sama vybrala žánr fotografie, který chtějí fotit. U mě to asi bylo nějak obráceně nebo co. Od té doby, kdy jsem se začala fotografii věnovat tak nějak intenzivněji a chtěla jsem se nějak zaměřit, jsem chtěla být fotografka psů. A pořád mě to hrozně baví, o tom žádná. Ale jakmile jdu ven a mám s sebou foťák, každá procházka dopadá tak, že lezu po zemi a snažím se pro nějakou vybranou květinku najít tu správnou kompozici. Prostě vždycky skončím u focení něčeho něčeho zeleného místo psů. Však sami uvidíte...

Ještě než se ale vystavíme jarnímu sluníčku, vezmu vás do jednoho středočeského lesa ještě před tím, než přišlo jaro (to opravdové, ne kalendářní).

 

Pro začátky ročních období mám takové moje vlastní milníky. Třeba jaro pro mě začíná první rozkvetlou sasankou. A pokračuje s bledulkami.

 

Byli jste už někdy na jaře v lese za východu slunce? Někdy to zkuste, stojí to za to.

 

Už přes čtyři roky denně dojíždím vlakem z Pardubic do Hradce Králové a přijde mi, že podél trati znám zpaměti snad každý strom :D Už dlouho jsem se tam chtěla vydat po svých a vyfotit to, co jsem si naplánovala přes okno z vlaku. V dubnu se mi to konečně povedlo a mezi Stéblovou a Čeperkou jsem strávila celé dopoledne. Nakonec je z toho jen pár fotek, které za něco stojí, ale procházka to nebyla špatná. A tohle je moje nejlepší fotka z toho dne.

 

A teď k těm kytičkám. Se psem často chodím na procházky podél Chrudimky na Nemošickou stráň. V dubnu je celá porostlá medvědím česnekem, je všude kam jen oko dohlédne. A cítit je široko daleko. Loni jsem období květu úplně propásla, ale letos jsem si to ujít nenechala. Ten den mi všechno přálo...česnek byl právě v té nejlepší fázi květu, sluníčko svítilo tak akorát a na ta správná místa. Byla jsem tam jen asi dvě hodinky, ale odnesla jsem si mojí nejoblíbenější sérii fotek, která se mi kdy povedla.

 

Tahle fotka se mi líbila hned na displeji foťáku a věděla jsem, že ta rozhodně do koše směřovat nebude. Ale za nic na světě se nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc líbí barevná, nebo černobílá verze. Takže přikládám obě pro vaše vlastní posouzení.

 

A tohle je moje nejvíc nejoblíbenější fotka, kterou jsem si to ráno odnesla. A taky asi moje nejoblíbenější fotka, jakou jsem zatím kdy vyfotila.

 

A ještě jedna významná dubnová fotka... Hrachor jarní, který jsem vyfotila narychlo při každodenní ranní procházce se psem. A na Twitteru je to moje zatím nejúspěšnější fotka. Nechápu. Ta předchozí se mi líbí mnohem víc. Ale dostala jsem za ní lajk od několika z mých nejoblíbenějších britských fotografů, takže za mě ok :D

 

A tady je taková směska dalších fotek z jarního lesa.

 

Děkuju, jestli jste došli až sem, tentokrát to byla dlouhá cesta. Hezký den :-)