Listopad 2017 / by Anna Zalisova

Vzpomínáte, jak jsem psala, že se těším na ty krásné podzimní barvy? No, tak přesně ty jsem propásla. Proležela jsem je v posteli s chřipkou.  Když jsem se pak poprvé dostala ven s foťákem, zbylo na stromech jen posledních pár listů. Ale kdo by se rozčiloval? Byla jsem ráda, že jsem zase venku :-)

Vyrazila jsem do lesa a ze začátku jsem trochu bojovala. Jakmile v našem lese spadne listí, neuvěřitelně vynikne to, jaká je to džungle. Změt keřů, kapradí, stromu všech různých velikostí, prostě chaos. Obdivuji všechny ty, kdo dokážou v takovém prostředí najít aspoň trochu řád a na snímku oddělit focený objekt od jeho okolí. Mistr je v tomhle třeba Simon Baxter, můj asi nejoblíbenější fotograf. Mně se to ZATÍM úplně nedaří, tak jsem se pokusila pojmout to opačně a chaosu na fotkách se nevyhýbat.

 

Kolem Studáneckého lesa žiji celý život, ale nikdy mě nepřestane udivovat, jak rozmanité je to místo na to jak malou plochu zabírá. Ujdete 100 metrů a máte pocit, že jste v úplně jiném lese. Následující fotky jsou pořízené asi 70 metrů od těch předchozích. To si tak procházíte lesem, který je až na pár posledních listů na stromech v podstatě bez barev a najednou se před vámi otevře scéna, kde to hraje všemi barvami od zelené, přes zlatou, rezatou až po hnědou. A když do toho zasvítí v pravou chvíli sluníčko, tak je to teprve nádhera.

 

V listopadu se už holt musí počítat se sychravějším počasím a nějakým tím deštěm. Následující fotky jsem pořídila vlastně neplánovaně od silnice cestou na psí cvičení.

 

Zkusila jsem taky pár temnějších fotek, které prostě k listopadu taky patří.

 

A abychom nekončili tak ponuře, tak tady nakonec zase Annie v lese.